Léčba zánětu močových cest jinak

Zánět močových cest je bakteriální infekce, zapříčiněná z více než 90% baktérií E.coli, která ovlivňuje vnitřní výstelku tkáně močového systému. Tento systém zahrnuje dvě ledviny, které vytvářejí moč z tekutého odpadu v krvi; dva úzké močovody, trubičky které odvádějí moč z ledvin do svalnatého močového měchýře, kde se hromadí a jednu močovou trubici, konečnou obvyklou cestu z močového měchýře do venkovního světa. Močové ústrojí reaguje s bakteriální infekcí v mnohém stejným způsobem, kterým reagují horní cesty dýchací s viry. Tkáň se stává zanícenou, podrážděnou a zduřenou. Tak, jak je těžké dýchat přes zduřené a zanícené nosní dutiny, zduřené a zanícené močové cesty mohou částečně zatarasit normální průtok, udělat ho bolestivým a obtížným při průchodu moči.

Někteří lidé s UTI nemají žádné příznaky a vůbec netuší svou infekci. Avšak, je mnohem běžnější mít aspoň nějaké příznaky. Mezi nejběžnější příznaky UTI zařazujeme :

• Časté nutkání k močení
• Močení po kapkách, navzdory silnému nucení k močení
• Bolestivý, pálivý pocit v oblasti močového měchýře nebo močové trubice během močení nebo dokonce i když nemočíme
• Nepříjemný tlak nad stydkou kostí ( u žen ) nebo naplněnost v konečníku ( u mužů )
• Zakalená, mléčná nebo zarudlá moč

Obvyklá mediciální léčba zánětu zahrnuje užití antibiotických léků, které obvykle vyléčí většinu infekcí v průběhu jednoho až dvou dnů. Dokonce i když se infekce může objevit a odeznít za několik dnů, lékaři často doporučují užívání antibiotik po dobu 10 až 14 dnů jen aby měli jistotu, že nepřežily žádné odolné bakterie. Delší léčba je zvláště indikována v případech, kde příznaky přetrvávaly déle než jeden týden, když se infekce znovu opakuje nebo když má jedinec diabetes. Když jsou ženy podrobeny opakovaným zánětům, mnoho doktorů předepisuje denní nízkou dávku antibiotik dokonce po dobu dvou až tří let!

Léčení zánětů močových cest

přirozenou cestou s d-manózou

Tváří v tvář potencionálně patogenickým baktériím jako např. E.coli, řeší konvenční medicína problém tak, že zaútočí na viry svými nejúčinnějšími prostředky které má. Ačkoli na tom v podstatě není nic špatného, pokud jsou zabíjeny nemoc způsobující baktérie, tento přístup má několik velice závažných nedostatků. Antibiotika zabíjejí mikroorganismy bez rozdílu. Ačkoli obvykle účinkují velice rychle na mikroorganismy způsobující zánět, okamžitě je nezastaví. Antibiotika též zabíjejí miliony ostatních přátelských bakterií které patří do našeho organismu, kde slouží nesčetným důležitým funkcím. Protože zlikvidují přátelské bakterie žijící v gastrointestinálním ( GI ) traktu, antibiotika mohou zapříčinit nechtěné vedlejší účinky, takové jako průjem, zácpa, zvedání žaludku a příležitostně zvracení. Jestliže je zabito dostatečné množství  přatelských bakterií, ne tak přátelských kvasinek, plísní a bakterií – všechny z nich  mohou produkovat nechtěné toxiny - jsou povzbuzeny k zaujmutí jejich míst. Protože  přátelské bakterie normálně vyrábějí významné množství několika vitamínů – kyselina  listová a vitamin K jsou nejvíce známé příklady – užití antibiotik může přispět k  dlouhodobému skrytému nedostatku vitamínů. Navíc, u mnoha žen které užívají antibiotika ( k léčení UTI nebo nějaké jiné infekce) brzy dochází k tomu, že se rozvine vaginální kvasinková infekce  vyžadující užívání ještě dalšího léku – tentokrát fungicidního – zabíjejícího kvasinky.  Důvodem je, že přátelské bakterie, které normálně obývají vaginu udržují  kvasinkovou populaci ( obvykle Candida albicans ) pod kontrolou.

Jakmile jsou tyto  přátelské bakterie odstraněny mimo hru antibiotiky, kvasinkové organismy mají volno k  nekontrolovanému růstu. Ačkoli mnoho z nás může tolerovat ( snášet ) antibiotika bez okamžitých vedlejších  účinků, každý rok je několik lidí rychle odvezeno do nemocnice kvůli alergické reakci  k těmto lékům.

Naštěstí, antibiotika nejsou jediným možným způsobem likvidace.

Existuje jiný, navíc přirozený způsob likvidace infekce urinárního traktu způsobeného bakterií E.coli a to, použít její vlastní mechanizmus. Aby mohly způsobit problémy, musí bakterie obvykle najít způsob, jak se přilepit na tkáň orgánu, který mají infikovat. Při infekci urinárního traktu, se E.coli nalepí na buňky močového měchýře a urinárního traktu, k čemuž používají jemných chloupků zvaných „fimbrie“, které vystupují z jejich buněčných stěn.

Na špičce každé fimbrie je glykoprotein, který je naprogramován tak, aby se připoutal k první molekule cukru manózy na kterou narazí.

A to se přirozeně stává, protože molekuly manózy (produkované vnitřními buňkami urinárního traktu) jsou roztroušeny po povrchu těchto buněk. Zde se chovají jako receptory, přitahují fimbrie E.coli které se přichytí a tím jim umožní spojit se pevně s tkání, něco jako suchý zip. Pokud není manóza, umožňující přichytit se k buňce, potom žádná E.coli, která úspěšně vnikla do močovodu, nebude schopná se nalepit na kluzký povrch a bude splavena ven další vlnou moče.

Manóza, na rozdíl od jiných cukrů, vstupuje do krevního oběhu v podstatě nezměněna. Protože prochází ledvinami, je její značná část extrahována do moči. Moč obohacená d-manózou, odchází z ledvin močovodem do močového měchýře a močovou trubicí, a přitom doslova cukr pokryje všechny volně plující E.coli které potká a tak se tyto nemohou již více přichytit k buňkám. Také odloupne většinu E.coli, které jsou již přichyceny na povrchu močového měchýře a urinárního traktu a tato jsou močí vyplaveny ven.